Cesta k Magnetu

Každý den za úsvitu mihotavého a studeného světla zářivek, sedíc v kruhu okolo dýmající Dewarovy nádoby se suchým ledem, rozhoduje rada starších, kdo z naší chemické Roklinky bude vyslán na strastiplnou výpravu k mocnému Magnetu, aby do útrob jeho silného homogenního pole vhodil čerstvou várku kyvet do čvrtiny plných čirými vzorky. Jelikož amazonka NH, která obvykle zodpovídá za hašení žízně mocného Magnetu kapalným dusíkem, byla toho času na výpravě do země slunce, bouří a bažinných draků, padl los na mě, jakožto jediného mužského bojovníka v chemické Roklince, aby Magnetu doručil vzorky a dal mu napít dusíku.

Inu oblékl jsem si bílý bojový plášť, převzal kyvety, krátce se pomodlil k periodické tabulce na dveřích protipožárního trezoru na rozpouštědla, rozloučil se svou rotační odparkou a vyrazil vstříc dobrodružství v zemi za visutým proskleným tunelem. Moje první kroky vedly instinktivně směrem k výtahu, ale skrz dvojité dveře jsem svým trénovaným zrakem spatřil královnu Země farmakokinetiky, kterak se chystá na svou cestu vzhůru. Protože moje pouť měla být už tak značně nebezpečná a na nezávaznou konverzaci o počasí, nebo naopak dvě minuty trapného ticha, jsem neměl po večerním šamanském rituálu v baru na střeše hotelu mentální sílu, zamířil jsem raději k tajnému schodišti, které odemknou jen vyvolení s čipovým klíčem. I tato cesta vzhůru k visutému skleněnému tunelu však skýtá úskalí. Magické dveře ve čtvrtém patře, po jejichž překonání je cesta skleněným tubusem takřka na dosah, mají značně náladovou povahu a někdy bylo třeba mocného zaříkání, aby se otevřely. Někdy zůstaly pro poutníky zcela zavřené. Naštěstí pro mě je mágové v modrých motérkách svýma kouzelnýma křížovýma hůlkama nedávno zřejmě přivedly k rozumu, takže se jejich klika snadno podvolila mému nátlaku a cesta na území obézních myší, a následně do Druhé věže byla volná. Překonání visutého proskleného tunelu je snadné, pokud se vám do cesty nepostaví párty s pivem a pizzou zdarma, kterážto lákadla dovedou odvést pozornost nejednoho bojovníka od jeho úkolu. Naštěstí se párty před skleněným tunelem zjevují převážně v pozdnějších odpoledních hodinách, takže jsem bez dalšího otálení dorazil k výtahům ve Druhé věži.

Bylo by bláhové domnívat se, že výtah ve Druhé věži vede až k magnetu. Magnet sídlí na konci sklepního dungeonu a nejeden novic cestou ztracen zešílel. Stěna plná krabic s drozofilama naproti mrazáku na biologické vzorky je tajné znamení určují směr do hlubších a hlubších pater Druhé věže, kam už se výtah neodváží a je tedy nutné spojit své čchi a vydat se na na pouť po schodech po svých. Na úplném dně Druhé věže, za magickými dveřmi, které otevře jen kouzelné slovo skládající se ze čtyř čísel, se nachází cíl cesty, mocný Magnet. Je však potřeba ještě překonat střážce Magnetu, neživou Dead Mouse, která celé věky brání poslední magické dveře.

Jen díky mému prvotřídnímu tréninku, špičkové fyzické kondici a rozsáhlým alchymistickým znalostem jsem byl schopen opakovaně podstupovat tuto strastiplnou a nebezpečnou cestu a pravidelně krmit Magnet jeho vzorky a napájet jej dusíkem. Řada jiných by za to zaplatila rozumem!