Nevyžádaná pošta alias junk mail

Dneska už je to věc která mi přijde tak samozřejmá a normální, že nad ní vůbec nepřemejšlim. Ale u nás doma v Hobitíně tohle fakt neuvidíte a veřtě mi když řikám, že je to vlastně slušný psycho. Jen jsme si na něj zvykli. Je proto dobře, že jsem svoje postřehy zaznamenával průběžně, anžto tohle bych dneska už asi nenapsal. Prostě už je to po víc jak dvou letech uplně běžná, ačkoliv vlastně šílená, součást našeho života.

-

Když jsem dneska po příchodu domu vodevřel schránku na dopisy - tak jako každej den - v očekávání nejspíš dávno ztracenýho dopisu od babičky - tak jako každej den - našel jsem tam hromadu junk mailu - tak jako každej den. No a tak mě napadlo, že bych se o něj mohl s váma podělit. Junk mail je něco jako papírovej spam, kterej chodí klasickou poštou. Něco jako varianta českejch akčních letáků z Penny, nebo Kaufáče, jen tady to maj fakt vychytaný. Kromě náhodně/plošně doručovanejch junk mailovejch reklam na telefonickou či online objednávku junk foodu v podobě pizzy se smaženejma kuřecíma křidýlkama, popřípadě chlastu, nebo jinýho nákupu až do domu, jsou to různý nabídky výhodnejch služeb. Takže po tom, co jsem si vodevřel účet v bance, začaly mi s železnou pravidelností chodit nevodolatelný nabídky kreditních karet. Předevšim od společnosti Capital One, která mi po dobu dobrýho půl roku byla schopná nabízet kreditku alespoň jednou tejdně.  Někdy jsem ovšem dostal dopis během tejdne i třikrát, jindy třeba dva za jeden den. Tohle byly alespoň v podstatě seriózní nabídky, i když nejspíš spolíhaj na to, že si vezmu těch kreditek sedum, koupim si na ně nějakej truck, výřivku a dvojitej bypass a pak budu vytloukat klín klínem, za což mě pěkně vosolej na různejch poplatcích, popřípadě mi zkonfiskujou nějakej ten majetek. Navíc tohle se už trochu uklidnilo, protože to poctivě vyhazuju do tříděnýho odpadu, tak je to asi přestalo bavit. Ale je tu novinka! Ani ne před měsícem jsme si koupili auto, který je zapsaný a pojištěný na mě. Asi tejden po přepisu a sjednání pojištění mi začaly chodit "výzvy" a "upomínky," tvářící se jako nějakej oficiální důležitej dopis s klauzulí ve smyslu: "Time sensitive - urgentní odpověď nutná, odpovězte ihned, majitel vozu toho a toho, zjistili jsme, že vaše záruční pojištění vypršelo, a pokud se nám hned neozvete, budete zodpovědný za veškeré finanční následky, v případě, že se vám auto porouchá!" Přiznám se, že první tahle falešná upomínka mě nejdřiv trochu vyděsila, protože mi chvíli trvalo, než jsem to v tý angličtině rozkódoval. Já vim, že to možná vypadá banálně, že tohle neni tak uplně neobvyklý ani u nás, ale tady to frčí fakt mega a navíc je to přesně adresný! Voni vo mě všechno vědí! Voni mě znaj! Jakmile si člověk někde objedná nějakou službu, nebo někde vyplní poptávku, začne se s jeho údajema kupčit a už to frčí. A vyhnout se tomu asi moc nelze, protože prostě bez poskytknutí těch údajů tu službu (třeba pojišění) ani nepoptáte. Pokud nesouhlasíte s podmínkama, tak prostě nic nedostanete. Třeba jsem jen neschopnej a neznalej poměrů, ale i našemu landlordovi-bytnýmu choděj různý tyhle nabídky - pro změnu na výhodnou koupi nemovitostí, nebo pojíštění jachet :-) Mě už to teď pochopitelně zas tak moc nevzrušuje, protože když najdete po příchodu domu každej den ve shcránce takový lístečky třeba i čtyři (!), každej trochu jinak provedenej a trochu jinak zabalenej, začnete je vyhazovat bez čtení. Tak, jak to lze občas vidět v americkejch filmech a seriálech. Jenom čekám, kdy s nima vyhodim i nějakýdůležitý lejstro. Což mě přivádí k novýmu zamyšlení nad osudem toho dopisu od babičky...

-

PS: později nám kamrád poradil, že tahle nevyžádaná pošta přece chodí s předplacenou obálkou pro případ, že bychom na nabídku přistoupili, a že poštovný se přece platí podle gramáže. Pak nám popsal, jak tu vobálku teda pokaždý pořádně napěchuje až k prasknutí všim možnym ostatnim nesmyslnym junkem, co mu ten den přišel, a pak ji prostě pošle zpátky. už jsme to taky párkrát udělali a je to dost příjemnej pocit :-)